Katalog svatých patronů a atributů

Archanděl Gabriel
Boží posel, zvěstovatel.
Je patronem lidských poslů - lidí pracujících v telekomunikacích, reportérů, hudebníků, učitelů, inspiruje a motivuje umělce. Vede doufající rodiče k početí, dodává jim sílu, pomáhá budoucím maminkám.
Mezi hlavní atributy Archanděla Gabriela patří lilie, kopí a štít.
Právě Archanděl Gabriel je zvěstovatelem božího poselství Marii o narození jejího syna, Ježíše Krista. Tento Archanděl byl i inspirací Mohammedovi pro sepsání duchovního textu islámu – Koránu.
V Římskokatolické církvi se jeho památka slaví 29. září (v rámci svátku Archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela), podle starších kalendářů užívaných při tradiční liturgii 24. března.

 

Archanděl Michael
„Ten, kdo vypadá jako Bůh“ je považován za samotného vůdce archandělů. Okřídlený rytíř v nebeské zbroji s ohnivým kopím přemáhající antikrista v podobě draka. Archanděl Michael je patronem všech policistů a vojáků, ale i obchodníků a také umírajících. Je ochráncem proti zlu a je považován za ztělesnění Boží spravedlnosti. Adama v ráji učil, jak obdělávat půdu a jak se starat o rodinu. Podle pověsti to byl právě on, kdo dodal odvahu Johance z Arku k vedení Francie ve Stoleté válce. Archanděl Michael nám pomáhá hrdinnými skutky v těch nejtěžších situacích, zbavuje nás strachu a dodává odvahu.
Jeho svátek se slaví 29. září společně s archandělem Gabrielem a Rafaelem.

 

Archanděl Rafael
Boží posel doprovázející a ochraňující malého Tóbijáše. Z hebrejských slov "rapha" (doktor, léčitel) a "el" (Bůh), tedy Boží léčitel je patronem nevidomých, všech lékařů, lékárníků a zdravotních sester, obchodu, vzdělanosti a poutnictví. Archanděl Rafael je andělem lásky, zdraví a správné volby. Archanděl Rafael brání před uvadnutím lásky, léčí všechny formy nemocí u lidí i zvířat, nosí štěstí při operacích a dodává pak ztracenou sílu. Pomáhá při důležitých rozhodováních a chrání poutníky na cestách.

 

Archanděl Uriel
V hebrejštině znamená Uriel Boží světlo. Archanděl Uriel bývá zobrazován v rudém plášti, jako světlem sálající archanděl. Je patronem moudrosti, podněcující inspiraci, motivaci a svěží nápady. Byl to právě Archanděl Uriel, kdo varoval Noa před potopou. A byl to on, kdo přinesl lidu kabalu. Přichází na pomoc při bouřích, povodních či požárech, protože vládne počasí.
Jeho atributem bývá kniha.

 

Ježíš Kristus - Ukřižování
Ježíš Kristus, Ježíš Nazaretský či Mesiáš a jeho Ukřižování. Ježíš byl souzen Pilátem Pontským a následně ukřižován na vrchu zvaném Golgota. Nejstarší vyobrazení ukřižovaného Krista pochází ze 6. století. Křesťanská víra je založena na tom, že Ježíš Kristus zemřel za každého z nás. Jeho obětování spočívá v tom, že následek našeho špatného jednání (hříchu) dopadl na něj, místo na nás.
Smrt Ježíše Krista si připomínáme na Velký pátek, vždy před velikonoční nedělí.

 

Nanebevzetí Panny Marie
Nanebevzetí Panny Marie bývá zobrazováno jako Assumptio. Marie zde bývá zobrazována uprostřed andělských sborů, jimiž je vynášena na nebesa. Když neposkvrněná Panna dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva.
Jeden z nejdůležitějších mariánských svátků se slaví 15. srpna.

 

Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Zdůrazněním Kristova Srdce se podtrhuje skutečnost opravdového lidství Božího Syna Ježíše Krista. Lidství, které se projevuje nejen rozumem a chtěním, ale také lidstvím plném citu. Ježíšova smrt na kříži byla úředně potvrzena probodnutím boku resp. Srdce, jak je popsáno v Janově Evangeliu. Probodené Srdce Ježíšovo odkazuje na Ježíšovu Oběť na Kříži.
Slavnostmi Nejsvětějšího srdce Ježíšova si toto připomínáme 19. června.

 

Panna Maria Czestochowska
Černá Madona čenstochovská (polsky Czarna Madonna nebo Matka Boska Częstochowska) je středověká ikona znázorňující Pannu Marii s Ježíškem.
Černá madona je nejuctívanějším polským náboženským artefaktem, je ochránkyní Polska. K jejímu svátku 26. srpna, který roku 1904 oficiálně ustavil Pius X. se z mnoha částí Polska každoročně konají pěší poutě na Jasnou Horu.

 

Panna Maria Karmelská
Panna Maria Karmelská je také označována jako Matka sv. škapulíře. Škapulíř obdržel karmelitánský řád prostřednictvím světce Šimona Stocka, který toužil rozšiřovat úctu k Panně Marii. Nošení škapulíře (lze nosit i škapulířovou medailku) má být provázeno naší ochotou obléci se v život Panny Marie a jako ona se dát do služeb díla spásy. Jde o to žít důvěrný vztah k P. Marii a ke Kristu a s nimi se podílet na Božím díle.
Jméno Karmelské Madony pochází z hory Karmel. Na této hoře od nejstarších křesťanských dob vedli poustevníci kajícný život a uctívali Rodičku Boží. Na začátku 13. století tam založili řeholní řád. Podstatou Mariina titulu "P. M. Karmelská" bylo vyjádření dobrodiní, kterých se karmelitánskému řádu dostalo od zvolené patronky.
Pannu Marii Karmelskou vzpomínáme 16. července.

 

Panna Marie Lurdská
Je patronkou nemocných.
Mezi její atributy patří: jeskyně, modrá šerpa, svatá Bernadetta.
Osmnáctkrát se zjevila tehdy čtrnáctileté dívce Bernadettě Soubirousové v malé jihofrancouzské obci Lurdy, v podhůří Pyrenejí. Sdělila jí, že je Neposkvrněné početí a žádala o modlitby a pokání za hříšníky.
Ukázala Bernadettě místo, kde nalezla léčivý pramen, přinášející úlevu i uzdravení mnoha nemocným.
Bývá zobrazována v jeskyni, ve světlém šatě přepásaném modrou šerpou, s rukama sepjatýma v motlitbě.
Svátek Panny Marie Lurdské si připomínáme 11. února, na Světový den nemocných.

 

Panna Maria Matka dobré rady
V Albánii, poblíž Skutary, bylo hojně navštěvované mariánské poutní místo. Utíkali se tam k Panně Marii, Matce dobré rady, téměř po 200 let. Potom mariánská úcta začala ochabovat, zbožnost zmizela, čistota mravů upadala. Jednoho dne se obraz namalovaný na omítce uvolnil od kostelní zdi, zvedl se do výše a obklopen obláčkem, vznášel se přes moře až do Genazzana. V den svatého Marka, roku 1467, zůstal na zdi rozestavěného augustiniánského kostela, kde je uctíván podnes.

 

Panna Maria Matka ustavičné pomoci
Obraz Panny Marie, Matky ustavičné pomoci, je jednou z nejrozšířenějších podob Panny Marie vůbec. Původ této ikony leží na Krétě z doby 15. století. Dnes je originál obrazu umístěn v kostele sv. Alfonse v Římě. K obrazu Panny Marie Matky ustavičné pomoci se váže mnoho mariánských pobožností po celém světě. Obraz má zlaté pozadí, to představuje Ducha Svatého a jeho stálost. Červená barva šatů je symbolem lásky a modrá pláště je znamením víry. Zelené šaty dítěte představují božství. Nad Boží Matkou jsou archandělé Michael a Gabriel. Z tváře Madony lze vyčíst hluboké utrpení, ale i obětavou lásku Matky. Matka ustavičné pomoci jako Matka Ježíše Krista je uctívána po celém světě.

 

Panna Marie Neposkvrněná
Panna Marie Neposkvrněného početí nebo bez poskvrny, též Immaculata, což je zkrácený výraz immaculata conceptio, který odkazuje na dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie v lůně její matky (dle apokryfů svaté Anny), netýká se tedy početí Ježíš Krista.
Bývá zobrazována s rukama sepjatýma v modlitbě, stojící na srpku měsíce nebo na kouli, zobrazující svět.

 

Panna Maria Sedmibolestná
Někdy také Panna Maria Bolestná - latinsky Mater Dolorosa - je znázornění či připomínka Panny Marie spojená s bolestí a utrpením, kterými prošla. Slovo sedmibolestná odkazuje k sedmi bolestným událostem, kterými Panna Maria prošla a které jsou zmíněny v Bibli. Svátek Panny Marie Bolestné si církev začala připomínat především proto, aby si připomněla pozemské utrpení Matky Boží spojené s utrpením jejího Syna.
Panna Maria Sedmibolestná je hlavní patronkou Slovenska, na Slovensku je tento den státním svátkem a je nerozlučně spojen s národní poutí do baziliky Panny Marie Sedmibolestné v Šaštíně – Strážích.
Církev si připomíná Panenku Marii Sedmibolestnou v pátek po neděli Smrtelné (5. neděli postní) a 15. září.

 

Panna Marie Zázračná
Panna Marie Zázračná se zjevila Kateřině Labouré, vincentce v Rue du Bac v Paříži a požádala ji o zhotovení medaile. Ti, kdož ji budou s důvěrou nosit na krku, dostane se jim velkých milostí. A tak se i stalo.
Postava Panny Marie stojí na zeměkouli a drtí svou nohou hada. Podle slov Matky Boží, koule představuje celý svět, hlavně Francii a každého člověka zvlášť. Obraz hada nám připomíná Boží příslib spásy lidstva a konečné vítězství nad Zlem.

 

Pražské Jezulátko
Soška Pražského Jezulátka pochází ze Španělska 16. století. Byla vymodelována mnichem, kterému se Ježíšek zázračně ukázal. Sošku vlastnila svatá Terezie od Ježíše, která velmi uctívala Ježíšovo dětství a rozšiřovala úctu k Dítěti Ježíši po celém Španělsku. Do Prahy se soška dostala jako vzácný dar. V roce 1631 obsadili Prahu Sasové a soška byla poničena. Otec Cyril od Matky Boží ji však po válce našel a nechal opravit. Od té doby žehná malý Ježíšek celé Praze a jsou mu připisována zázračná uzdravení. V roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Počet zázraků a vyslyšení rostl a pro zástupy ctitelů byla soška přemístěna v roce 1741 na současné místo. V roce 1754 věnovala císařovna Marie Terezie Jezulátku vlastnoručně vyšívané šatičky. Uctívání Pražského Jezulátka se začalo šířit ve všech zemích rakouské říše. Na přelomu 19. a 20. století se úcta k Jezulátku rozšířila po celém světě. V roce 1993 se do kostela Panny Marie Vítězné vrátili bosí karmelitáni. V roce 2009 navštívil sošku Jezulátka papež Benedikt XVI. Ve svém proslovu uvedl, že Pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku.
Ježíšek je oděn do šatů různých barev značící různá liturgická období církevního kalendáře.
Bílé šaty obléká na dobu slavnostní, velikonoční a vánoční.
Červené šaty obléká na Svatý týden, svátky Svatodušní a svátky svatého Kříže.
Karmínové šatičky nosí na znamení pokání po dobu postní a adventní.
Zelené šaty můžeme na Jezulátku spatřit nejčastěji. Zelená je barvou pro liturgické mezidobí. Je barvou života a naděje.
Modré šaty má Jezulátko pro mariánské svátky, je to barva slavnostní.

 

Svatá Anežka
Patronka Čech, Českých Velenic a od roku 1991 také patronka plynárenských pracovníků.
Mezi její atributy patří: kostel, almužna, koruna, řeholnický šat.
Anežka Přemyslovna, zvaná Česká, pocházela z přemyslovského rodu v Čechách. Jako královskou dceru ji chtěli několikrát provdat nejen za krále, ale i za císaře. Ona však dala přednost službě Kristu a životu v dokonalé chudobě. Svatá Anežka je jedinou ženou, která založila i mužský řád. V roce 1237 papež Řehoř IX. na její žádost potvrdil pražské špitální bratrstvo jako rytířský řád Křižovníci s červenou hvězdou (OCr.- Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella). Podle životopisců byla Anežka obdařena jasnozřivým viděním a mocí konat zázraky. Např. předem viděla smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Zázračně pomáhala trpícím, sužovaných nemocí a hladem. Vedle náhlých uzdravení je popisován na její přímluvu i zázrak objevení jídla v klášteře za doby velké nouze a hladovění, kdy český národ byl ponižován od Braniborů. Rozdávala naději a povzbuzení. Sama byla v utrpení velmi trpělivá, vynikala mimořádně velkou pokorou a láskou, pro které měla vzor v Ježíši. Jak napsal Jan Pavel II.: "Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději." Zemřela s pověstí svatosti a se svatořečením mohl národ pocítit její přímluvu při osvobození od totalitního režimu.
Památka Svaté Anežky České je vzpomínána 13. listopadu.


Svatá Anna
Též svatá Anna Samodruhá, či svatá Anna Samotřetí, byla matka Panny Marie a babička Ježíše Krista. Jméno Anna se vykládá jako milostná a laskavá.
Často je svatá Anna - a to zejména v uměleckých zobrazeních - označována jako samodruhá a samotřetí. Jedná se o staročeské výrazy. Výraz „samodruhý“ se používal pro matku, která již nebyla sama, protože nosila dítě. Výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru a ta zase dceru, nebo syna. Proto bývá svatá Anna Samodruhá zobrazována s Pannou Marií a svatá Anna Samotřetí s Pannou Marií a Ježíšem.
Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků a také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Insbruck, Neapol a země jako Bretaň nebo Québec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale i za nalezení ztracených předmětů.
Svátek svaté Anny je slaven 26. července. K datu se váže pranostika: Svatá Anna, chladna z rána.


Svatá Bernadeta
Svatá, řeholnice, vizionářka.
Svatá Bernadeta je patronkou pastýřů a pomocnice nemocných.
Jejími atributy jsou: růženec a Panna Maria v lurdské jeskyni.
Svatá Bernadeta se narodila jako Bernadette Soubirous 7. ledna 1844 v Lurdech, ve Francii. V Lurdách, kde žila, se jí mnohokrát zjevila Panna Maria. Ukázala dívce, kde najde zapomenutý léčivý pramen a žádala ji, ať na místě nechá vystavět kostel. Bernadette pramen po překonání jistých nesnází skutečně nalezla. Pramen stále sílil a když nevidomý člověk po omytí jeho vodou opět uviděl, začalo po tomto zázraku přicházet do Lurd mnoho lidí. Bernadette se později stala řeholnicí. Celý život však měla slabé zdraví, zemřela ve věku 35 let. Díky jejím viděním se z Lurd stalo jedno z nejvýznamnějších poutních míst na světě. Bernadetta byla v roce 1925 blahořečena a o osm let později prohlášena za svatou.
Připomínku Svaté Bernadety slavíme 16. dubna.

 

Svatá Cecilie
Svatá Cecilie byla římská mučednice a svatá katolické i pravoslavné církve a patří dodnes ke zvláště oblíbeným světicím. Je patronkou duchovní hudby, muzikantů, zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců.
Atributy svaté Cecilie jsou věnec z lilií či růží a varhany či jiný hudební nástroj.
Svatá Cecilie pocházela ze starého římského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby takto mohla chválit Boha. Zavázala se slibem věčného panenství. Zemřela mučednickou smrtí pro svou křesťanskou víru.
Památku Svaté Cecilie si připomínáme 22. listopadu.

 

Svatá Rita z Cascie
Svatá Rita je patronkou zoufajících žen i žen neplodných. Vzývána v bezvýchodných situacích a obtížných zkouškách, při manželských problémech.
Narodila se jako Margherita Lotti ve městě Roccaporena do rodiny ze střední třídy. Jako velmi mladá se provdala za příslušníka bohaté patricijské rodiny. Po osmnáctiletém manželství tragicky přišla o manžela i o syny. Rozhodla se vstoupit do kláštera a vzdát se všech vazeb na světský život.
Začala také vést příkladný život opřený o pomoc chudým a podařilo se jí dosáhnout usmíření s vrahy svého manžela. Podle legendy se jí zjevili svatý Jan Křtitel, svatý Augustin a svatý Mikuláš Tolentinský, kteří jí otevřeli brány kláštera. V roce 1443 se u ní objevila stigmata a také rána na čele, připomínající rány z Ježišovy trnové koruny. Po smrti byla pochována ve svatyni, která dnes nese její jméno. Do dnešních dní se dochoval veršovaný životopis o Ritiných zázracích, včetně její autentické podobizny.
Památku Svaté Rity si připomínáme 22. května.

 

Svatá rodina
Svatá rodina v křesťanství označuje rodinu tvořenou Pannou Marií, Svatým Josefem a Ježíšem Kristem. Je uváděná jako nejlepší příklad lásky, ctnosti a svornosti a vzor pro život všech katolických rodin.
Svátek Svaté rodiny připadá na 27. prosince.

 

Svatá Terezie z Lisieux
Svatá Terezie z Lisieux, řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice, nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu.
Papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil za učitelku církve (Doctor Amoris).
Je patronkou nemocných TBC a AIDS, květinářů a pěstitelů růží, sirotků a za 2. světové války také pilotů a veškerého leteckého personálu, misií, misionářů, karmelitek a celé Francie i Austrálie.
Atributy svaté Terezie jsou řeholní oděv, kříž a růže a tak bývá často i zobrazována.
Svatá Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alencon jako Thérése Martin. Vyrůstala v katolické rodině. Navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových - Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. V roce 1927 papež Pius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za „hlavní patronku misií na celém světě“ přestože od patnácti let věku se nevzdálila ze své klauzury. Dne 3. května 1944 (těsně před osvobozením Francie) papež Pius XII. označil Terezii za „druhou patronku Francie, spolu s Janou z Arku“.
Svátek Svaté Terezie si připomínáme 1. října.

 

Svatá Zdislava z Lemberka
Svatá Zdislava z Lemberka byla česká šlechtična a zakladatelka klášterů a špitálů.
Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do českých zemí s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I.
Je patronkou rodin, kongregace sester dominikánek, litoměřické diecéze i celého českého národa.
Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého navzdory svému vysokému postavení osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala. Dokončení stavby se bohužel nedožila. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou.
Svátek Svaté Zdislavy z Lemberka si připomínáme 30. května.

 

Svatý Antonín
Františkánský mnich, teolog a kazatel, zvaný také svatý Antonín Paduánský patří bezpochyby mezi nejznámější světce a františkány. Bývá zobrazován jako muž v šatu řeholníka, s dítětem Ježíšem v náručí a knihou či lilií.
Svatý Antonín se narodil se v Lisabonu v Portugalsku roku 1195 a rodiče mu dali jméno Ferdinand. Matka Trevera a otec Martin Bullones byli šlechtického původu.
V mládí vstoupil v Lisabonu k augustiniánům. Rozhodl se věrně uskutečňovat evangelní zásady. Přestoupil k františkánům a stal se knězem. Toužil po misijní činnosti v Africe, ale Bůh rozhodl jinak, protože přistál na Sicílii. Po prozrazení jeho vynikajících znalostí a nadání, které z pokory tajil, se soustředil na kazatelskou činnost. Františkem byl pověřen vyučováním teologie také v Bologni a jinde. Antonín prošel nejenom severní Itálii, ale i jižní Francii a učil, že pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost jsou jazyky Ducha svatého, kterými svědčíme o Kristu. "Živá je řeč, když hovoří skutky." A vždy kladl důraz na potřebu svátosti smíření. Zemřel předčasně v Arcelle u Padovy.
Je patronem františkánů, cestujících, horníků a pekařů, snoubenců, manželů a rodin.
Světec, který je současně patronem zamilovaných, cestujících, ale i ztracených věcí je vzýván za šťastný porod i proti neplodnosti.
Jeho atributy jsou: dítě Ježíš, kniha, chléb, lilie.
Svátek tohoto „světce celého světa„ jak jej nazval papež Lev XIII. si připomínáme 13. června.


Svatý Florián
Svatý Florián z Lorchu, katolický kněz a mučedník je považován za patrona profesí souvisejících s ohněm - hasiče, hrnčíře, kováře, kominíky, hutníky, pekaře a také horníků. Jeho kult byl značně rozšířen v centrální Evropě, kde jeho sochy chrání proti požáru.
Je patronem Horního Rakouska, Bologne, Krakova a celého Polska i některých obcí u nás. Vzýván je jako ochránce proti suchu, ohni, povodním a neúrodě.
Atributy svatého Floriána jsou: brnění, dům, korouhev, oheň, praporec na kopí, vědro, voda. Obvykle je znázorňován v oblečení římského vojáka s vědrem, případně přímo hasící požár. Florián byl významným důstojníkem římské armády. Když přišel na pomoc 40ti uvězněným křesťanům, byl chycen a skončil u soudu, kde neohroženě vyznal svou víru. Císařský náměstek Aquilinus ho odsoudil k smrti. Tomu prý řekl: "Sloužíce u vojska klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám."
Legendární pojednání hovoří o jeho dvojím bičování, kterým se nepodařilo zlomit jeho věrnost ani oslabit jeho lásku. Nakonec byl usmrcen tím způsobem, že mu k hrdlu byl uvázán těžký kámen, většinou se uvádí mlýnský, a byl shozen do řeky Emže, v níž se utopil.
Svátek tohoto svatého mučedníka si připomínáme 4. května.


Svatý František
František z Assisi (vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone), zvaný též sv. František Serafinský byl mnich, zakladatel řádu františkánů a mystik.
Svatý František je patronem Assisi, Itálie a Filipín. Je patronem ekologie, ochránců přírody a zvířat. Bývá vzýván proti bolestem hlavy, proti moru.
Mezi atributy Svatého Františka patří: krucifix, stigmata, jehně, ptáci, vlk nebo též beránek.
Bývá zobrazován jako muž ve františkánském hábitu, se stigmaty nebo obklopen zvířaty, ptáky, vlky, beránky.
Svatý František byl synem bohatého obchodníka v Assisi a z lásky ke Kristu všechno opustil. V době, kdy se materialismus rozrůstal i v řádech Církve, začal ji František obnovovat nastoupením cesty v absolutní chudobě a životem podle evangelních rad. Založil nový řád "Menších bratří" (Minoritů) i jeho františkánské větve pro ženy a laiky žijící ve světě. Prioritou a nejvyšší hodnotou v jeho životě byla láska. S ní souvisel i jeho soulad s přírodou. Jeho nejhlubší láska k Spasiteli a touha po spáse duší byla doplněna darem stigmat, která ho ještě více připodobnila ke Kristu. Zemřel ve věku 44 let.
Svátek Svatého Františka si svět připomíná 4. října.


Svatý Josef
Svatý Josef patří po Panně Marii k nejuctívanějším světcům.
Je patronem bratrstev a řeholních společností, pojmenovaných po něm, karmelitánů, manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže a sirotků, panenství. Patronem dělníků, řemeslníků, tesařů, dřevorubců, truhlářů, kolářů, inženýrů, hrobníků, vychovatelů, cestujících a vyhnanců, ochránce při pokušeních, v zoufalých situacích, při bytové nouzi, očních chorobách. Patron umírajících a za dobrou smrt.
Roku 1654 byl svatý Josef prohlášen spolupatronem Českých zemí.
Jeho atributy jsou: tesařské náčiní - pila, sekera nebo úhelník, někdy rozkvetlá hůl, lilie.
Bývá zobrazován s malým Ježíškem v náručí a s lilií jako symbolem čistoty.
Svatý Josef pocházel z královského rodu Davidova, povoláním tesař či stavitel. Zasnoubil se s Marií a když se dozvěděl, že čeká dítě, chtěl ji potají opustit. Ve snu se mu však zjevil anděl a řekl mu: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku. Neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí ti syna a ty mu dáš jméno Ježíš, neboť on vysvobodí lid z jejich hříchů." Když se Josef probudil, vzal si Marii za ženu. Po Ježíšově narození byl ve snu vyzván, aby uprchl s Marií a dítětem do Egypta a zachránil se tak před Herodovým pronásledováním. V jejich ctnostném manželství jim byla pojítkem Boží láska, která je obdařila zázračně počatým plodem, jenž se stal naší spásou.
Sv. Josef zemřel v Nazaretě, ještě před veřejným vystoupením Pána Ježíše.
Svátek Svatého Josefa oslavujeme 19. března.


Svatý Josef Escrivá de Balaguer
Španělský katolický kněz a zakladatel Opus Dei.
Celým jménem José María Julián Mariano Escrivá de Balaguer y Albas – se narodil v Barbastru ve Španělsku 9. ledna 1902. Zemřel v Římě 26. června 1975. Svatý Josemaría Escrivá otevřel v katolické církvi novou cestu ke svatosti učením, že muži a ženy se mohou stát svatými při vykonávání své práce a plněním každodenních povinností v křesťanském duchu.
Papež Jan Pavel II. blahořečil Mons. Escrivu 17. května 1992. O deset let později, 6. října 2002 jej na Svatopetrském náměstí v Římě před velkým zástupem svatořečil. Při té příležitosti řekl papež v homilii: "Pokračujte v jeho stopách a rozšiřujte ve společnosti vědomí, že jsme všichni povoláni ke svatosti, bez rozdílu rasy, třídy, kultury a věku."


Svatý Kryštof
Svatý, mučedník a jeden ze 14ti svatých pomocníků. Je odnepaměti jedním z nejoblíbenějších a nejuctívanějších křesťanských světců.
Svatý Kryštof je patronem poutníků, motoristů a všech cestujících, letců, lodníků, námořníků, řidičů, ale i obchodníků, atletů, lékařů, horníků anebo tesařů. Vzýván je proti nočním můrám, proti nákazám, při nepříznivém počasí a živelným pohromám. Často je vzýván také jako pomocník v nouzi. Ochraňuje též proti moru a nebezpečí ohně a vody. Je patronem leteckých zácharanářů. V Česku je volacím znakem vrtulníků letecké záchranné služby kombinace jména Kryštof a čísla.
Jeho atributy jsou: dítě Ježíš, hůl (většinou zelenající se), eventuelně stromek, širší vodní tok a muž obrovité postavy; poustevník.
Bývá zobrazován jako muž, jehož vzevření se blíží postavě Goliáše, v šatu poutníka, nesoucího na ramenou dítě (Ježíše Krista) přes rozbouřenou řeku a opírající se o zelenající se, silnou hůl. Legenda praví, že se jako mladý a nadaný velkou silou usadil u řeky, aby pomáhal lidem při překonání nebezpečného brodu. Jednou ho o pomoc požádal malý chlapec. Vlídně si ho tedy položil na ramena, ale jak vstoupil do vody, dítě každým krokem více a více těžklo. Voda se počínala vzdouvat a jen s maximálním vypětím sil dosáhl druhého břehu. Pak k chlapci pronesl: "Zdálo se mi, jako bych na ramenou nesl celý svět." A chlapec mu odpověděl: "Nesl jsi víc, neboť jsi nesl jeho tvůrce a svého Pána. Jsem Ježíš Kristus, tebou hledaný král. A jelikož jsi konal dobré skutky, jsou ti odpuštěny hříchy. Vraž do země svou hůl a v další den bude jako stromek plná květů a plodů.
Křesťanský svět si tohoto svatého mučedníka připomíná 25. července.

Váš dotaz

Vaše jméno, příjmení, firma:*
Váš email:*
Váš telefon:*
Váš dotaz:*
Opište kód:* antispam
     Více informací
Souhlas

© www.aljancic.cz

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.   Další informace